Ten májový čtvrtek patřil ke dnům, kdy jsem neměla bůhvíjak dobrou náladu. Předevčírem jsem dostala smuteční oznámení, že po krátké nemoci zemřela moje nejmilejší jihočeská sestřenice Růženka. Byla poslední, kdo si mě pamatoval ještě v kočárku, později mě naučila jezdit na kole a plavat a nezapomenutelné byly i naše holčičí zážitky z prázdnin, kdy jsme bývaly „na žních“ na statku našich předků. Stýkaly jsme se často, i coby už ovdovělé babky.

   Na pohřeb jsem vyjela z Prahy brzy ráno. Rychlík byl poloprázdný. V rohu jednoho kupé spočívala (na vlastním květovaném polštářku!) kyprá blondýna ve věku počínající přezrálosti, mladistvě nastrojená jako šestnáctka do tanečních a obložená dvěma napěchovanými igelitkami jen mírně zánovními. Boubelaté prstíky v nich co chvíli zalovily, zálibně načechrávajíce jakési pastelové svršky. Obě jsme mlčely. Viola (jak se mi později představila) labužnicky cucala bonbon a očima vychutnávala ubíhající rozkvetlou krajinu. Ani v Benešově nikdo nepřistoupil. Viola vytáhla z růžové kabely pošité perličkami a blýskavými flitry rouge, naslepo si přemázla rty a nečekaně na mě vypálila: „Znáte to v Táboře?“

   Po mém přikývnutí jsem se od ní dozvěděla, že ona v Táboře nikdy nebyla a že tam jede na inzerát. Setkání s fešákem (vytáhla fotku zachovalého elegána, prý vdovce) má na jeho popud proběhnout v parku blízko nádraží. Není ten park daleko? (Viola si raději hned natáhla nohy v bílých krajkových ponožkách na protější volné sedadlo.) A je tam blízko nějaký fajnový podnik? A pak už proud její výřečnosti nebyl k zastavení. Pochovala prý už  dva manžely, ale zůstala bezdětná. Po nebožtících následovaly dva inzerátové vztahy, oba chlapíky prý ale brzy vyšoupla a zkoušela své štěstí dál. Vy neposloucháte tu seznamku v rádiu? Ne? Každý čtvrtek od jedenadvaceti. Musíte tam o sobě říct, jak vypadáte, co nabízíte a co očekáváte. No, co nabízím. Řeknu, že je mi přes padesát, jsem už v důchodu - kolik let neříkám -, že jsem vnadná, ale lákavě, asi jako Halina Pawlovská. (Zálibně se zadívala do svého výstřihu.) Že mám byt jako klícku, že výborně vařím a ráda chodím tancovat. Hledám romantika, finančně dobře situovaného a už bez závazků. A musí být při síle, víte, co tím myslím.  Radši to mám sepsané na papírku, abych na nic nezapomněla. Naposledy jsem dostala tři nabídky a za tou nejlepší jedu do toho Tábora. (Znovu mi strčila fotku pod nos.) Je mu přes šedesát, vdovec, soudce na penzi. Že vypadá jako inteligent, viďte. Děti má někde ve světě a hledá teplo domova. Co mu říkáte? Krčím rameny, park je hned u nádraží a restaurací je dnes všude jako máku, odpovídám nezávazně. Ježiš, to už jsme ve Voticích? Ohlídejte mi ty tašky, musím se připravit. Z igelitky vytahuje dlouhé bílé kalhoty, tyrkysové tričko, vyloví i bílé spoďárky a boty na podpatku. Popadne taštičku s kosmetikou a se vším odplouvá do umývárny. Zůstává tam hezky dlouho. Vrací se načesaná, čerstvě namejkapovaná a voňavá. Sluší jí to. Cestovní oblečení vrazí na dno igelitky, ještě mentolku do pusy a je to. Pobere igelitky, růžovou kabelu (polštářek na sezení se tam nějak nechce vejít) a loučí se. Určitě tu seznamku v rádiu taky zkuste. Teď mě poplivejte, ale z otevřeného okna se za mnou nedívejte, to prý přináší smůlu. Pak už vystupuje z vlaku a mizí v nádražní hale. Do parku  je to odtud jen pár desítek metrů.

   V duchu jsem jí musela poděkovat za rozptýlení mých ranních neveselých myšlenek a obdivovat její neúnavné hledání štěstí. Tak ať ti to, Violo, tentokrát vyjde!

   Pohřeb sestřenice Růženky proběhl důstojně, za velké a upřímné účasti příbuzenstva a přátel. Oběd se pak protáhl a večerní rychlík domů jsem už nestihla. Ráno mi Růženčina dcera naservírovala bohatou snídani spolu s čerstvým ranním vydáním regionálních novin. V Černé kronice byla otištěna zprávička, že v pozdních hodinách večerních byla včera v Táboře úkladně zavražděna starší žena, po pachateli se pátrá. Iniciály A. H. se s Violou neshodovaly. Musel to být někdo jiný. Určitě to byl někdo jiný.

   Dodnes mě ale při vzpomínce na onen čtvrtek píchne u srdce. Vždyť já jsem se za Violou přes její varování z okna vlaku podívala!

webmaster: Honza Brtsch - kontakt

aktualizováno 15.11.2013